Harry Potter

Hej, Evansová!"

"Co zase chceš, Pottere?" Lily měla tohohle brejlatého kluka plné zuby, stále ji byl v patách a nedal ji chvíli pokoj.

"Moc ti to sluší, někam se chystáš?"

"Hm, díky," odsekla mu a otázku, zda se někam chystá rádoby přeslechla. Přece mu nebude vykládat o každém jejím korku!

"Jdeš někam, Evansová," otázal se znovu černovlasý chlapec.

"Do toho tobě nic není. Ale pokud to musíš vědět, tak jdu …," zastavila se a podívala se na něj, "ale , proč já ti to povídám?!"

"Tak kterým směrem jdeš, můžu-li to vědět?"

"Rovnou za nosem, ty troubo!" Lily už byla napůl vytočená, ještě chvilku jí bude pokládat tak hloupé otázky a vážně na něj vytasí hůlku.

James Potter se usmál, "jo, tam jdu taky. Můžeme jít spolu, co ty na to?"

"Proboha, mluvím snad čínsky? Dej mi pokoj, Pottere, nejsem zvědavá na tvou společnosti.. navíc už tam na mě někdo čeká," otočila se na podpatku a odešla.

James zůstal šokovaně stát. "Kdo tam na tebe čeká, Evansová?" jeho hlas zněl zraněně.

Lily se otočila a vyplázla na něj jazyk. Konečně se ho zbavila.

James brouzdal po hradě, měl zkaženou náladu. Věděl, že ho Lily stále odmítá, ale nechtěl si připustit, že by to bylo až tak silné. Měl by to vzdát? Už se takhle ponižuje skoro šest a půl roku. Stále za ní běhá jako pejsek, přitom pes je tady Tichošlápek, a ona ho za odměnu ani nepohladí.

Musí toho nechat, nemůže takhle trávit poslední půlrok na této škole…vždyť takhle promarnil celá léta. Byla hromada holek, které o něj stály, ale on si jich nevšímal…kvůli ní! Mohl mít hromadu dívek, stejně jako Sirius. On blbec se ale nikdy nezamiloval.

James zatočil za roh. Uviděl něco, co neměl.

V temné rohu stál nějaký vysoký blonďatý kluk..a v jeho náručí..ne.. Lily!

Tak tohle už bylo moc. Musím toho nechat, pomyslel si, musím na ni zapomenout! Vždyť, až skončí tenhle rok, stejně ji už nikdy neuvidím. Oba dva vystudujeme a naše cesty se rozdělí. Nemá cenu si takhle kazit poslední měsíce. Zapomenu na ni! Navždy!

Obrátil se na patě.. Lily ho viděla, ale to co najednou udělal, ji zaskočilo. Myslela si, že ji šmíruje, jako vždy, ale tentokrát bez pošklebovačného slova odešel. Čekala, že se k ní přiřítí a začne si z ní jako obvykle střílet, ale on to neudělal. Prostě odešel. Naštvalo jí to. Jak si prostě takhle jednoduše mohl odejít?! Odtrhla se z obětí svého obdivovatele, omluvila se a odešla.

"No tohle, co si ten Potter myslí?"šeptala si pro sebe, vrtalo jí hlavou, proč jí to vlastně vadí. Měla by být ráda, že se ho konečně zbavila….ale ona nebyla. Zastavila se. Jí snad vadí, že ji nešmíroval. Zatřepala hlavou a vrátila se na kolej. Tohle musí pustit za hlavu, aspoň bude mít konečně klid a nebude mít toho věčného otravu stále za zadkem.

V následujících týdnech to bylo Lily až podezřelé. Vždyť ten zatracenej Potter se na ní ani jednou nepodíval, naprosto ji ignoroval a co bylo nejhorší, přestal ji na každém rohu pronásledovat.

"Co tě trápí, Lil?" její kamarádka Hazel si samozřejmě všimla toho, že je Lily vyvedená z míry.

Chvíli mlčela, ale pak jako by se probudila z transu a otočila se na kamarádku: "Co? Promiň, nějak jsem byla mimo," pokusila se o úsměv.

"No jasně, v poslední době jsi pořád mimo..co se stalo?"

"Stalo? Nic se nestalo, proč by se mělo něco stát?"

"Ale no tak, Lily, znám tě skoro už sedm let, vím, že tě něco trápí!"

"Mě nic netrápí," řekla s hořkostí v hlase, "mě vůbec nic netrápí..," pak se ohlédla na druhý konec stolu, od kterého se zvedal James a šel vstříc nějaké dívce z Mrzimoru. Lily si nemohla nepovšimnout, že byla velice hezká. Měla tmavě blonďaté vlasy skoro po pas..a ke všemu ji znala, no jistě to je ta mrzimorská chytačka. No tohle? Kde k ní přišel…že se tak blbě ptám..ale, co to má zna…? James zrovna dívku políbil na tvář a s úsměvem na tvářích spolu odkráčeli do neznáma.

Kamarádka ji celou dobu pozorovala, jen naivně si Lily mohla myslet, že její pohled byl nenápadný.

"Takže tebe štve tohle…," odklonila se od pohledu na zacházející dva páry nohou.

Lily se zamračila: "Vůbec nevím, o čem mluvíš, Haz!"

"Ale víš, moc dobře víš..proč tě to žere, Lily? Vždyť celá ta léta ses chtěla toho kytového mozku zbavit a teď ti vadí, když ti konečně dal pokoj?"

"Není zas tak kytovej!"

"Vážně?" kamarádka nadzvedla zvědavě obočí, "No tak to mi povídej.."

"Víš co?" zvedla se Lily a vzala si do ruk všechny knihy, "Nemám náladu na tyhle tvoje řeči, prostě se nic nestalo a hotovo. Nějakej Potter je mi ukradenej, ať si klidně chodí s celou mrzimorskou kolejí…"

"No jak myslíš," zatvářila se Hazel znuděně a kouzla do mrkve, dál se k tomu nevyjadřovala.

Co si sakra všichni myslí, že bych se jako zákonitě měla po tomhle blbým úletu do toho blbýho Pottera zamilovat? No to teda vůbec!! Si snad myslí, že.. Tok myšlenek byl zbržděn něčím jiným..nebo spíš někým jiným..

"Ahoj Evansová," usmál se ironicky James, jakmile se odtrhnul od rtů své nové přítelkyně.

Lily neodpověděla, rozhodla se, že ho prostě bude ignorovat, vrhla po něm nenávistný pohled a šla dál.

"Rád jsem tě viděl, Evansová, někdy zase pokecáme!" křičel za ní, když zahnula za roh, kde se sesula k zemi. Všechny své knížky pustila na zem a pustila se do hlubokého štkavého pláče.

"Tak co? Jaká je?" Lily seděla u stolku v rohu a bohužel zaslechla rozhovor toho kytovce a jeho nohsleda Blacka.

"Kdo jako?"

"No kdo asi, Jamesi. Přece ta mrzimorská chytačka, Linda se myslím jmenuje, ne?"

"Jo, Linda," nepatrně se ohlédl ke stolku, kde seděla Lily, ale ta jeho pohled neopětovala, hleděla do knihy před sebou a něco si zapisovala, "je strašně fajn. Jen trošku naivní," začal se smát, "ale to je v některém ohledu jenom dobře, víš, jak to myslím?" ztišil hlas James a Black se začal strašně smát.

"No to víš, že vím, kámo. Tak jenom do toho!"

Lily už toho měla plné zuby, vstala, šla k nim a dala ruce v bok: "Nemohly byste vy dvě tupé hlavy držet chvíli zobáky? Já se pokouším učit, pokud jste si toho nevšimli. Jděte si ty své kraviny sdělovat někam, kde nebudete překážet a kde o to budou ostatní stát. Já nemám chuť poslouchat, kam strkáš Pottere ty svý ubohý pracky…," obrátila se a třískla s knihou na stůl a posadila se za něj.

"Nemá nějakou špatnou náladu?" zeptal se Black.

"To bude zřejmě těmi zkouškami," začal se hlasitě smát James, ale Lily ho zpražila nesnesitelným pohledem a on zase zmlknul. Načež svému kamarádu pošeptal něco, čemu se začali oba opětovně smát. Když už se

Lily zvedala, že jim ukáže, co proto..tak oba rychle utekli ven na chodbu a rozchechtali se ještě víc.

"Lily, musíš něco jíst!"

"Nech mě být, Hazel, nemám náladu!"

"Ty ji nemáš už od doby, co Potter chodí s tou nanynkou!"

"Už s tím zase začínáš?!" pohrozila své kamarádce Lily.

"Dobrá, už mlčím.. ale z toho se nevykroutíš!"

Jako by bylo málo ohně na střeše, k Lilyně smůle si téměř k nim přisedla známá čtyřka Potter, Black, Pettigrew a Lupin. Potter si bohužel všimnul, že Lily nejí a musel k tomu přidal nějakou jízlivou narážku.

"Copak Evansová, držíš dietu?"

Lily přivřela oči a zaťala pěsti, otočila se na něj: "Neměl by ses raději starat o tu svou husičku?"

"Ale, ale Evansová, my žárlíme?"

"Nemluv hlouposti, Pottere.. dřív, než já budu na ni žárlit, tak bude tady Lupin vlkodlakem!"

Nechápala proč, ale všichni čtyři se dali do smíchu.

Pitomečci pitomí. Divím se Lupinovi, jedinému rozumnému klukovi, že se s nimi baví.

"Tak to bude velice brzy," rozchechtal se Black. Lily nechápala, jak to myslel, ale dál neměla náladu se s nimi vybavovat. Když viděla, jak k jejich stolu míří Linda z Mrzimoru, hned se spakovala a zmizla do neznáma.

Lily šla po temných chodbách hradu. Bylo už pozdě, Filch nebo paní Norissová ji mohli chytit, protože už bylo opravdu hodně pozdě. Ale vždycky se mohla vymluvit na svůj odznak Primusky. I když nevěděla, jestli by jí to v tuhle dobu prošlo. Bylo totiž skoro jedenáct hodin a v téhle době se už nikdo na chodbách nevyskytoval.

Měla plnou hlavu podivných myšlenek a potřebovala si je probrat v soukromí. Chůze ji vždycky pomáhala a jelikož byl březen a venku ještě stále mrzlo, rozhodla se, že se projde po hradě. Za boha nemohla usnout.

Pitomý Potter, co si vůbec o sobě myslí. Hulvát. Myslí si snad, že je neodolatelný? Furt si čechrá vlasy a myslí si, jaký není frajer. Pořád si hraje se Zlatonkou a dbá na to, aby ho každá holka milovala jen pro to, že hraje famfrpál. Je to jen obyčejný blbeček. Sama se divím, že je tak dobrej. To mu musím ale uznat, je docela bystrý a chytrý, ale chová se jako puberťák a naprostý magor. Nechová, on je magor. Brejloun jeden, vypadá, jako by právě vylezl z křoví. Beztak tam leze s každou druhou, která mu přijde do cesty. Jak se tak nezodpovědnej a úplně vypatlanej kluk mohl stát Primusem, to vážně nechápu!

Ale má hezkej zadek…ježiši, Lily si dala facku, na co to proboha myslím? Nemá pěknej zadek, vůbec nemá..jak to můžu vědět, nedívám se mu na zadek, třeba ani nemá zadek… no, uznávám, že zadek musí mít, jinak nevím, na čem by seděl na tom svým koštěti…, škodolibě se usmála, no, věděla bych na čem by seděl..ježiši, Lily, zatřepala hlavou, proč vlastně rozebírám Pottera? Je to naprostý debil a vůbec mi nestojí za to, abych o něm přemýšlela jen pět minut, podívala se na hodinky, a sakra, já o něm přemýšlím už dobrou půlhodinu. Co se to semnou, do prdele, děje! Náhle do někoho prudce narazila, svalila se na zem a aniž by se ohlédla, kdo to byl, automaticky se omluvila. Podal jí ruku a pomohl jí vstát.

"Nemusíš se omlouvat, Evansová!"

No tak tohle jí scházelo, narazit zrovna na něj. Co to sakra má být?

Nějaký osud nebo co?

"Nazdar, Pottere," neodpustila si jízlivost v hlase.

"Copak Evansová, si nějaká naštvaná, ne?" stále držel její ruku. Ani samotná Lily si nevšimla, že jí stále drží, podívala se do jeho oříškových očí a zrovna v tu chvíli jí nenapadala žádná další jízlivá poznámka. Už se snažím být jako Snape, pomyslela si.

"Držíš bobříka mlčení?" pokračoval dál James, "Nevadí. Budu mluvit já, co tu děláš tak pozdě v noci?"

"Jsem Primuska," vyletělo z ní rychlostí světla.

"Aha," propíchl ji podezřele očima James, "ale v tuhle dobu už tudy lidi nechodí.."

"Ale ty tu jsi, nebo špatně vidím? Když už jsme u toho, co tu děláš ty, Pottere?"

James sklouznul očima k zemi a usmál se svým úsměvem, kterým každému říká já jsem machr, kdo je víc a medově sladkým hláskem

odpověděl: "Potřeboval jsem si provětrat hlavu!"

"Aha, a nemáš strach, že tě chytne Filch?" tón v jejím hlase už nebyl tak naštvaný jako před chvílí.

"Kdepak, mám své metody," škodolibě se usmál.

"Mimochodem," pohlédla na něj Lily, "pořád držíš moji ruku!"

"Co když ji nechci pustit?"

"Co by na to řekla asi ta tvoje mrzimorská královna?" nevyhnula se ironickému posměšku.

"Pokud tě to zajímá, Evansová, tak jsem ji pustil k vodě..byla jaksi…jak to říct..sice hrála dobře famfrpál, ale byla tak trochu..tupá!" Heh, že to říká zrovna on!

"A proč by mě to jako mělo zajímat, Pottere?!"

"Protože se ti líbím, Evansová!"

"A na tos přišel jako kde?" přitvrdila na hlase.

"Přiznej to, Evansová, moc se ti líbím!"

"To si vyprošuju! Nesahej na mě!" James ji chytil i za druhou ruku a chtěl ji přivinout k sobě, "Jestli to uděláš, Pottere, zakleju tě!"

V tu chvíli, i přes její odporující slova, to James udělal. Chytl Lily za pas a přivinul jí k sobě. Třásla se. Ona se opravdu třásla. Neřekla ani slovo, jen si ho prohlížela těmi svými smaragdovými kukadly a dýchala jako o život. Srdce jí bilo. James znal tenhle pocit. Byla to chvíle vhodná…pro polibek!

Lehce se k ní sklonil a políbil jí na rty. Jaká byla jeho radost, když zjistil, že Lily jeho polibek opětuje. Jeho rty se vpíjely do těch jejích, byly sladké, tak sladké. Celou tu dobu je chtěl James líbat, ale tahle možnost se mu naskytla až teď.

Jednou rukou uchytil její týl a druhou si dal za její pas. Lily své ruce objala kolem něj. Nevnímali čas, nevnímali okolí, vnímali jen sami sebe.

Po chvíli se James odrhnul, dívajíce na Lilyina zavřená víčka. Mírně je políbil. Chytil ji za ruku a hrdě prohlásil: "Teď už mi neutečeš !!"

Nic neříkala, upřímně pohlédla do jeho očí a jenom se usmála.

Barva oranžová : Lily Evansová

Barva zelená : James Potter

Barva červenorůžová : Hanzel  kamarádka Lily

Barva světle modrá : Sirius Black

!Důležité!

toto napsal nekdo jíny jmenuje se Blanch.